O nejvyšší hoře Španělska

Pokud chcete vylézt na nejvyšší horu Španělska i všech ostrovů v Atlantském oceánu a zároveň na třetí největší sopku světa, musíte se vypravit na Tenerife. Když už tam jste, rozhodně ji nepřehlédnete. Typická sopečná špička Pico del Teide (3718 m) na vás kouká ze všech stran. Nejde odolat!

IMG-3883
Sopka El Teide

Výchozím místem pro nás byla hora Montaňa Blanca, která leží na úbočí Teide. Cestou nahoru mě až trošku mrzelo, jak je výstup na ni jednoduchý (o pár set výškových metrů dál jsem to přehodnotila).

IMG-3819
Výhled na horu Montaňa Blanca

Po chvíli chůze narazíte na Huevos del Teide, Teidská vejce. Jsou to lávové balvany, které při výbuchu vylétávaly z kráteru sopky a postupně se na ně nabaloval další materiál, až narostly do obřích rozměrů. V národním parku okolo kráteru je sice uvidíte i na dalších místech, v kontrastu se světlým povrchem hory Montaňa Blanca ovšem nejvíc vynikne, jak jsou monumentální. 

Screenshot 2020-03-21 at 21.20.54
Jedno z Huevos del Teide

Potom cesta začne prudce stoupat, s každým dalším krokem vyšlapanou cestičkou v lávovém poli začínáte pomalu cítit nadmořskou výšku i pokles teploty. 

Mám teorii, že existují jenom dvě extrémní varianty, jak vybrat místo pro stavbu horské chaty. Buď chatu vidíte celou dobu výstupu před sebou, aby vám připomínala, jak strašně je to ještě daleko a vysoko. Druhou variantou je chata, o které víte, že tam někde je. Několik kilometrů čekáte, že se za každou zatáčkou už určitě objeví, ale uvidíte ji až v momentě, kdy se k ní opravdu doplahočíte. A přesně to je případ Refugio de Altavista (3260 m). Jak to ale s horskými chatami bývá, máte je vlastně taky tak trochu za odměnu. Čeká vás závětří, bezpečí, úleva, že už (aspoň pro dnešek) nikam nemusíte. Pokud to navíc dobře načasujete, tak i krásný západ slunce. 

Vrchol hory z chaty není vidět, protože je až za ní. Při západu slunce se vám ale na chvíli ukáže. V růžových červáncích se najednou objeví stín. A vám až potom dojde, proč má tvar kužele.

Ráno se celá chata probouzí dlouho před svítáním. Spánek ve vysoké nadmořské výšce není nic moc, hůř se vám dýchá, bolí vás hlava, jste unavení a srdce vám buší jako o závod, i když jen ležíte. 3000 metrů je totiž hranice, kdy už člověk začíná trochu bojovat s výškovou nemocí. Zapínáme čelovky a vyrážíme překonat posledním 400 výškových metrů, které nám chybí na vrchol. Máme jistotu, že nezabloudíme, protože před námi se táhne had svítících čelovek dalších turistů. Pico del Teide je byznys a svítání je vlastně jediný čas, kdy si můžete užít to, že vrchol není ještě úplně přelidněný. Kolem deváté hodiny sem totiž lanovka přiveze první várku turistů. Do 3555 m a zase zpátky se díky ní dostanete za necelých 10 minut a 33 EUR.

Photo 13-02-2020, 08 51 28

Samotný vrchol není moc pohostinný, je tu zima, fouká tu a všude smrdí síra. Nás ale hřeje pocit, že jsme zvládli vylézt až sem. Pozorovat odtud východ slunce určitě stojí za tu námahu. Asi nejvíc ale oceňujeme všudypřítomné fumaroly. Jsou to průduchy, které spojují zemské podloží a zemský povrch a unikají z nich do okolí plyny. Ty sice docela dost smrdí, ale v té zimě, která na vrcholu je, mají jednu nezanedbatelnou výhodu – jde z nich teplo! A tak čicháme síru, ohříváme si nohy, a jsme naprosto spokojení…

Photo 13-02-2020, 08 15 05
Na vrcholu Pico del Teide

Cestou z vrcholu máte dvě možnosti, buď počkáte na první lanovku, kterou sjedete dolů nebo se vydáte po svých. Protože většina lidí volí první možnost, je cesta dolů téměř liduprázdná. Míjíme maximálně tři malé skupinky. Okolní měsíční krajina je naprosto fascinující a neustále se mění. Procházíte přírodními scenériemi, u kterých nechápete, jak mohly vůbec vzniknout. Ve ztuhlé lávě je pořád zaznamenaná energie z doby, kdy ještě tekla, a i na tom nejnehostinnějším místě najdete život.

Sopka Teide je stratovulkán a “prstenci”, který kolem sebe má, se říká kaldera. A právě kaldera je pozůstatek původní sopky, která když se vzbudila, vznikly z ní dva nové vulkány – Pico del Teide a jeho starší brácha Pico Vijeo (3134 m). Pico del Teide je nádherné, ale Pico Viejo je ještě hezčí! A navíc tu skoro nikoho nepotkáte.

IMG-9937
Pico Viejo

Cesta se dolů je výživná a klikatí se ještě asi 1000 výškových metrů lávovým polem. I tohle ale úspěšně zvládáme. Poslední zastávkou našeho sestupu jsou skalní (divno)útvary Roques de García, a pak už nás čeká cesta autobusem zase zpátky k moři.

Photo 13-02-2020, 14 54 58
Roques de García

 

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s